Vítejte na blogu jedné rozpolcené osobnosti.
Jste-li tu poprvé, přečtěte si první článek. Pro lepší orientaci použijte mapu.
Chcete-li, zapište se na seznam blogů, kam ráda zavítám.
Nechť je vám tu dobře. Vaše Tee ...

Vzpomínky /Prolog - ochutnávka/

27. září 2014 v 23:30 | Tee |  Krabička vzpomínek
Rozhodla jsem se, že něco zkusím - za zkoušku přece nic nedám [a možná i něco získám, "risk je zisk" - obyčejně se tím neřídím, ale možná je na čase to změnit]. Představuji vám projekt Vzpomínky, jež budou psány v dopisech jednomu nejmenovanému individuu [jehož existenci můžu potvrdit], v nichž se budu vypisovat ze svých špatných i dobrých zkušeností, zážitků, emocí a tak dále. Neberte to jako deník, je to jen taková jednostranná korespondence, od které ani tak nečekám odezvu [jinými slovy si v podstatě píšu sama se sebou]. Chtěla jsem být zkrátka jen originální, psaní deníku mě totiž k smrti nebaví, nikdy jsem u toho nevydržela... Tento styl zápisů se mi líbí víc, vymyslela jsem si ho specielně kvůli tomu, abych u něj vydržela. Líbí se mi, že si můžu "s někým povídat", i když, jak už víte, ve skutečnosti mluvím do prázdna. To prázdno je však pouze relativní, záleží jen na naší fantazii...

Doufám, že můj projekt někoho osloví nebo inspiruje, a pokud tomu tak bude, budu moc ráda. :)

Můj drahý Ferdinande,


toto je historicky první psaní Tobě, můj malý věrný příteli - nechť zaznějí famfáry a vlají prapory a bouchají ohňostroje (zrovna jeden slyším)! Tento dopis píšu zrovna v den třináctého výročí tragédie s dvojčaty - ano, myslím ty mrakodrapy, do kterých vrazilo letadlo jedenáctého září roku dva tisíce jedna. To Ty ale nepamatuješ. Tenkrát mi bylo šest let a zrovna jsem šla do první třídy. O tom Ti však povím později…

To, co Ti chci právě říct, není tajné, ani možná pro někoho nějak zajímavé, ale přesto je to pro mě důležité. Jedná se o můj život, o to nejcennější, co na tomhle světě mám a o čem Ti chci vyprávět, můj drahý příteli. Vím, úvod není zrovna velkolepý, ale já jsem si nikdy nepotrpěla na velkolepost, a už vůbec ne na maximalismus. Jsem spíše pravý opak, mám ráda detaily a ladné pohyby, ať už fyzické nebo abstraktní. Pohyby kupředu bývají pozvolné, ale to je spíš dobře, nemělo by se v životě nikam moc pospíchat. Co myslíš?




Chtěli byste pokračování?
Zapisujete si své vzpomínky někam? Nebo si vedete deník?

Tee

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elie Elie | Web | 28. září 2014 v 16:48 | Reagovat

Ohh, já myslela, že to bude pod pererexem pokračovat T_T Myslim, že je to úžasný, určitě bych ráda četla pokračování :) Nápad je to fakt originální!
Já na blog píšu deník "tradičně", formou vypsání myšlenek a tlacháním :D A ještě mám hmotný, velký papírový deník, do kterého píšu s pauzama už několik let :)

2 Tee Tee | Web | 28. září 2014 v 20:27 | Reagovat

[1]: To byl záměr, abych zjistila, zda to někoho vůbec zajímá :D :) Děkuji za uznání a za pozitivní reakci :)
Je skvělé, že si vedeš deník už několik let, to docela obdivuji, já bych u toho asi nevydržela :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama