Vítejte na blogu jedné rozpolcené osobnosti.
Jste-li tu poprvé, přečtěte si první článek. Pro lepší orientaci použijte mapu.
Chcete-li, zapište se na seznam blogů, kam ráda zavítám.
Nechť je vám tu dobře. Vaše Tee ...

Ztratit se...

14. října 2014 v 22:55 | Tee |  Chvíle melancholie
...v hudbě, v tónech, v umění, ve slovech, v rýmech, v melancholii, ve vůních, ve vzpomínkách, ve snech, v touhách, v pocitech, v lásce... až se ztratit nakonec sama v sobě... Nebo už ztracená jsem?

Kdo ví, snad jen já sama. A nebo nevím? Možná to ví jen nějaká část mé osobnosti, lépe řečeno jedna z mnoha mých osobností. Myslím, že zrovna ta to ví přesně. Tuším, že se to projeví vždy, když to ostatní osobnosti chtějí nejméně. Ale taková ona je, nepředvídatelná, bohužel.

Ztratit se sama v sobě je jeden z nejhorších pocitů, které může člověk zažít, to mi věřte. Nejste jak se říká "ve své kůži", nemůžete dělat vůbec nic, v hlavě se vám míhají slova jako "zmatek, chaos, změť, nepořádek" a taky "slabá, bezmocná, neschopná, aj."... Vaše vnitřní hlasy šeptají a křičí a vy nevíte, jestli jste hluší už byli nebo jste ohluchli kvůli nim. Ztrácíte orientaci, pojem o čase, myšlenky vám proklouzávají mezi neurony a život mezi prsty...

Tehdy vůbec nevíte, co dělat. Zda se ztratit dobrovolně v něčem blízkém našemu srdci, nebo radši usnout a spát, spánek prý léčí... Ale není to tak úplně pravda. Spánek totiž vše jen oddálí, tělo i mysl si sice odpočinou a přestanou být v napětí, ale podvědomí je na tom úplně jinak, to stále bdí, pracuje a ovlivňuje naše vědomí... My se ho sice snažíme ošálit různými způsoby a často se nám to i daří [někdo to řeší pomocí alkoholu, cigaret či jiných rádoby uklidňujících věcí...].

Lepší způsob, jak se ztratit a možná se později i najít, je v tom, co máme nějraději, ať je to cokoliv. Nechme tu věc, činnost, člověka, aj., aby nás naplnili příjemnými pocity a možná pak z toho vnitřního spletitého klubka najdeme zpětné vlákno, které může být třeba dlouhé a zauzlované, ale lze se s ním déle zabývat, oblíbit si ho a pracovat s ním a možná nám nakonec pomůže se z toho vymotat...



Někdy lidem zbyde jenom víra, [nebo naděje]
co se ztrácí při pohledu na svět. [skepticismus]
A milovaný lidi mizej v černých dírách [...]
a někdo doufá, že se potkaj cestou na zpět.
A když ostatní jenom přihlížej
na smutný oči, který vyhlížej...

A některý věci nejsou v lidský moci,
hrdě opětuju tvoje mlčení. [proč se snažit]
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci
a tiše doufám ve vysvobození. [...]
A když ostatní jenom přihlížej a ty sníš...
čas pluje dál, doufám, že víš...

Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej...
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej...

A někdy všichni žijem jenom vírou,
to když nám život mizí mezi prsty.
Jsme jak hnutý stromy pod života tíhou,
všichni tušíme kam míří naše cesty.
A když ostatní jenom přihlížej a ty sníš,
čas pluje dál, doufám, že víš...

Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej...
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej...

Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá... [věří, i když nevěří]
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu stoupá, ke dnu stoupá...

Stoupám ze dna vzhůru,
vzhůru vodou pluju.
Svůj pocit tiše křičím,
že jsi pro mě vším a ničím.
[oxymórony, protiklady]
Stoupám ze dna vzhůru,
opouštím tvoje vody.
Bortím tvý hráze, stoupám,
v lepší život doufám...

Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej...
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej...

Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá...
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu stoupá...

A ke dnu stoupá...

[Tuto píseň miluji a text ještě víc, má v sobě tolik skrytého a neprozkoumaného...]


Cítíte se někdy, že jste ztracení?
V čem se ztrácíte a zároveň nacházíte vy?

Tee

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama