Vítejte na blogu jedné rozpolcené osobnosti.
Jste-li tu poprvé, přečtěte si první článek. Pro lepší orientaci použijte mapu.
Chcete-li, zapište se na seznam blogů, kam ráda zavítám.
Nechť je vám tu dobře. Vaše Tee ...

Dva letci

20. května 2015 v 22:12 | Tee |  Vyprávění
Dnes mě po dlouhé době na chvilku navštívila má ztracená povídková múza a já si s ní trošku "zaflirtovala"... V praxi to znamená, že jsem napsala povídku, a ne ledajakou [název je pouze pracovní]! Už nějakou dobu jsem si říkala, že bych mohla začít psát ve stylu steampunk/sci-fi literatury, nejdřív jsem si o tom však chtěla něco zjistit [na popud Čaje o páté]. Na rozepsání ale není nic lepšího než malý nápad, který lze snadno zakomponovat do malé povídky. A možná, že by mohla být i na pokračování! :)

Dostala jsem otázku se zadáním, podle kterého jsem tvořila:
"Vymyslete nějaký příběh, ve kterém se objeví slova: brýle, letět, řasy, pot, drak, slovo.‎"


Levou rukou si neobratně sundal z očí kulaté brýle, aby vyčistil jejich zamlžená a zaprášená skla o cíp svého kabátu. Dalo mu to celkem dost práce, jelikož měl teď k manévrování jen část své pravé ruky, kterou tvořila tkáň s nervy propojenými do elektrického obvodu pohánějící kovové mechanické součástky. Sílu a pevnost v končetině sice už měl, ale jistotu v této položivé - polorobotické věci a plnou důvěru k ní si teprve musel budovat. "Že zrovna pravá…", povzdechl si v duchu. Ulevilo se mu, až když si brýle znovu nasadil, oběma rukama se chytil madla a s klidem Angličana mohl dál letět.


Neslyšel nic než proud vzduchu, který svým strojem rozrážel. Výška: 100 metrů nad zemí. Zkontroloval raději anemometr: ukazoval rychlost větru 7,5 metrů za sekundu. Zaostřil na číslo: "Měl bych asi trochu zpomalit", uvědomil si a klesl se strojem o pár metrů, čímž snížil svou rychlost. Podíval se opatrně pod sebe a spatřil skrz řídnoucí mlhu špičky jehličnatých stromů. Po chvíli už viděl téměř celou krajinu - tmavozelený les táhnoucí se mezi ostrými výběžky skal trčících jako výhružné pasti z mlhy. Zamrkal vyděšeně na ty šedé kamenné špičáky, až ucítil, jak se jeho řasy dotkly průhledných zornic brýlí.

Opět se musel jednou rukou vzdát madla, aby na brýle nasadil okulár, posunul jím, a přiblížil tak obraz skal pod sebou. Jakmile to udělal a zmapoval terén, polil ho studený pot na zádech, a div, že nespadl ze stroje - naštěstí byl připoután silnými pásy. Avšak obraz toho, co viděl, měl přímo před očima, i když byl od něj vzdálený i několik desítek metrů. Před jeho zrakem vyvstalo z mlhy obrovité hrozivě vyhlížející zvíře - obludný drak s hlavou větší než byl on sám.

Chtělo se mu vykřiknout leknutím, ale strach mu sevřel hrdlo natolik, že ze sebe nevydal ani sípot - díkybohu, jinak by se byl zcela určitě prozradil. Najednou si uvědomil, že se strojem nevědomky klesá níž a níž. Přepadla ho panika a jediné, na co byl teď schopný myslet, byla záchrana před možným nebezpečím. Těžkopádně nasměroval svůj stroj zpět nahoru a doufal, že se mu povede vzdálit dříve, než si ho tvor všimne. Pokud ovšem není už příliš pozdě. Tuto myšlenku úzkostlivě potlačoval a snažil se zachovat klid. Jeho vnitřní hlas však křičel jediné slovo: "Uteč!"




Jak se vám povídka líbí?
Chtěli byste, abych pokračovala?
Píšete také v podobném duchu? Pochlubte se!

Tee

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elie Elie | Web | 21. května 2015 v 14:04 | Reagovat

Aaaa, co mám napsat dřív? xD
Jsem rozhodně pro, abys pokračovala! Zhltla jsem to během chvíle a potřebuju víííc :D

Zbožňuju steampunkově laděný příběhy, hlavně když se odehrávají ve vzduchu, prostě je žeru a vidět to zde u tebe už v úvodu mi způsobilo malý záchvat nadšení xD

Píšeš dobře! Trochu mi ale dělalo problém představit si, co popisuje druhá věta v prvním odstavci. Zajímalo by mě, jak ten stroj vlastně funguje o.o

Do postavy se dá krásně vžít. Pokud dostaneš další můzu, určitě by stálo za to napsat pokračování :)

Ps., taky jsem asi před týdnem chytila psací můzu, bohužel jsem byla uprostřed svaťáku a nic jsem s tím nemohla dělat, jen bránit mé třesoucí se ruce aby vzala pero a začla psát :D Příběh měl dvě dějové linie a jedna byla právě ve steampunkovém světě, druhá v tom našem... Snad se k tomu někdy zase dostanu, já bohužel většinou s něčím začnu a pak nedokončím... :D

2 Tee Tee | Web | 31. května 2015 v 10:53 | Reagovat

[1]: Super, super, super! Díky moc za skvělý komentář! :)

Jsem moc ráda, že se líbilo, a že se s tím světem ztotožňuješ, to se mi ještě nestalo, úžasná náhoda! :3 :)

Nemám ráda zdlouhavé popisy rovnou na začátku, a navíc se chystám o tom něco zjistit (nejsem moc technický typ), takže to byl nezáměrný záměr :D

Pokračování rozhodně plánuju, jen teď mám málo času, ale určitě se dočkáš! :)

Páni, škoda, že to bylo tak načasované. Ale přeju, ať takovou múzu zase chytíš a už nepustíš! ;)

3 krtek krtek | 7. června 2015 v 0:16 | Reagovat

Je to suprově napsané, už se strašně teším na pokračování. Jen mi vadí jedna drobnůstka, proč ještě to pokračování není? :D Jo a taky, že jsi sem celkově dlouho nic nenapsala. :(

4 Tee Tee | Web | 8. června 2015 v 15:08 | Reagovat

[3]: Děkuju :3 to jsem moc ráda :) Pokračování brzo napíšu, mám teď bohužel povinnosti, takže nestíhám, ale určitě se dočkáte :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama