Vítejte na blogu jedné rozpolcené osobnosti.
Jste-li tu poprvé, přečtěte si první článek. Pro lepší orientaci použijte mapu.
Chcete-li, zapište se na seznam blogů, kam ráda zavítám.
Nechť je vám tu dobře. Vaše Tee ...

Ve své kůži

7. srpna 2015 v 10:20 | Tee |  "Zbytečná" slova
Občas každý jsme trochu mimo, naše myšlenky se zblázní, naše cítění se poněkud zjemní - jsme přecitlivělí. Ovšem někdo pouze dočasně - ovlivní jej proud emocí, které potřebují ven, jiný je zase obratně skrývá a tím si škodí. Nejhorší to však mají lidé, kteří jsou citliví stále, zkrátka to mají v povaze. A co taková citlivost se člověkem dovede? Dovedou emoce a myšlenky ovládnout člověka natolik, že se nedokáže kontrolovat? Do jisté míry ano, bohužel. Ale každý člověk má od přírody naštěstí jednu šikovnou vlastnost - pud sebezáchovy. Ten nám brání udělat cokoliv, co by nám ublížilo, ať už fyzicky, nebo psychicky. Každý má však jeho hranici nastavenou jinak.

Jak to probíhá u mě? O tom chci právě mluvit. Mé hranice, co se týče fyzického ubližování, jsou relativně v pořádku, nedokázala bych na sebe sáhnout. Ale co se týče ubližování psychického, už jsem skeptičtější. Naštěstí tu jsou prostředky, díky kterým je možné psychické stavy, pocity a emoce ventilovat. Umění - hudba, zpěv, klavír, malování/kreslení, tvoření, poezie, texty, literatura, filmy,... A co taková fyzická aktivita? Ta na mě bohužel tolik nepůsobí, jedině, že bych hrála na bicí, kde bych zároveň využila právě to umění - hudbu. Běhat potřebuji hlavně kvůli kondici, správnému dýchání a přirozenému pohybu. Umění je to, co mě drží, co potřebuji ve svém životě každý den bez výjimky. Jinak ztrácím zájem o vše ostatní, jsem bez nálady, energie a trápím se...



Necítím se dobře ve své kůži,
když pomyslím na to, dech se mi úží,
v zrcadle vidím jen něčí obraz,
hlas můj je ozvěny odraz...

Potřebuju chvíli sama být,
se svým tělem a duší se umět sžít...



Ostatní mé "trápení" a vybití emocí můžete vidět v rubrikách Abstrakce, "Zbytečná" slova, Chvíle melancholie, Skrz hudbu mluví má duše, a nejspíš ještě nějaké přibudou.

A jak vy ventilujete své pocity, emoce?
Pomáhá vám to nějak? Povězte mi.

Tee

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliška/Petr Eliška/Petr | Web | 7. srpna 2015 v 11:24 | Reagovat

Ahoj, nominoval jsem tě to jednoho tagu, který můžeš a nemusíš vyplnit. http://jsem-jen-sva.blog.cz/1508/tag-liebster-award

2 Elie Elie | Web | 8. srpna 2015 v 0:35 | Reagovat

Já to mám asi naopak, fyzická aktivita na mě působí velmi (jen je těžší se k ní přinutit :D).
Umělecká tvorba a hudba jsou asi největší generátory. Podobný efekt jako hudba na mě mají i představy, možná na mě působí ze všech ostatních aspektů nejvíc. Ono z nich vlastně všechno ostatní vychází, takže je to logické :D

Co přesně myslíš citlivostí? (možná jsem to nepochopila, protože jsem necitlivá osoba a nevím o tom xD ne, to je jen vtip)

3 Tee Tee | Web | 8. srpna 2015 v 21:32 | Reagovat

[2]: Je to individuální, docela ti v tom závidím. :)
Představy u mě právě naopak vzbuzují ještě horší věci, takže radši si nepředstavovat...

Tou citlivostí myslím vnímání všeho kolem sebe, působení na člověka a ovlivňování. Ale to zřejmě úplně pochopí jen lidé, kteří to zažívají. :) Lidé, kteří jsou citliví na všechno se nazývají křehcí siláci. Budu tu o tom ještě psát.

4 Nettie Nettie | E-mail | Web | 9. srpna 2015 v 13:49 | Reagovat

Přesně tak. Umění ventiluje. Nejvíc mi asi pomáhá divadlo, dramaťák jednou týdně, kdy se po skončení cítím naprosto šťastně. I hra na kytaru, kreslení, psaní, nebo zpěv pomáhají. Už i jen proto se těším do školy, protože o prázdninách skoro nic z toho člověk dělat nemůže. I ta škola člověka zaměstná tak, že se nestihne nějak zabývat přehnaným filosofováním.

5 Tee Tee | Web | 9. srpna 2015 v 17:26 | Reagovat

[4]: Ano, divadlo je úžasné (ještě kdybych tak uměla hrát a nestyděla se ze sebe dělat šaška). Je skvělé, že to máš podobně, ale do té školy se netěším, kdy jindy než o prádzninách mám čas na své záliby jako na tvorbu, focení atd.? :)

6 Nettie Nettie | E-mail | Web | 9. srpna 2015 v 22:22 | Reagovat

[5]: Jo, přes školní rok je času málo, to je pravda. Víš, každý umí hrát, jde jen o to, překonat stud. Ono tak nějak všeobecně platí, že když se umíš vcítit do toho, co píšeš, nemůže být problém vcítit se do role, kterou hraješ. Jen to chce překonat stud a to už chce silnou vůli.

7 Tee Tee | Web | 10. srpna 2015 v 9:18 | Reagovat

[6]: Ano, překonat stud, já vím. To je ovšem pro mě veliký problém. Nedělá mi až tak problém vystupovat s nástrojem nebo zpěvem, ale mluvit je pro mě vážně těžké (vyjma prezentací svých děl, maturita apod.). Spíš jde o to, že se na sebe pak nerada dívám. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama