Vítejte na blogu jedné rozpolcené osobnosti.
Jste-li tu poprvé, přečtěte si první článek. Pro lepší orientaci použijte mapu.
Chcete-li, zapište se na seznam blogů, kam ráda zavítám.
Nechť je vám tu dobře. Vaše Tee ...

Skrz hudbu mluví má duše

Plán

8. května 2015 v 23:02 | Tee
Znáte to. Jste zamilovaní a nejradši byste se vznesli nějak do oblak s tím druhým člověkem, s vaší druhou půlkou srdce, s vaší spřízněnou duší. Rozdali byste se pro něj, dali byste mu celou svou lásku, po níž by vám v těle zůstala díra, kterou by však zaplnila láska oné osoby... Je to nádherné a zároveň smutné, že ztratíte kousek sebe, ale získáte něco krásného, skutečného a velkého. S takovýmto člověkem se chováte jako největší blázni, ale připadáte si jako v pohádce. Chováte se a mluvíte jako šílení, ale vůbec vám to nevadí, jelikož víte, že to máte s kým sdílet a že jste našli někoho stejně praštěného jako jste vy. Po strávení nějakého času spolu máte spoustu vzpomínek a zážitků, a pak se snadno budují společné plány pro budoucnost. Možná mohou znít bláznivě, ale vy jim věříte a víte, že pokud máte toho člověka nablízku, máte důvod žít, ať už to bude kdekoli a ať už zažijete cokoli, vždy to bude nádherné a skutečné...

Nic jiného než láska

28. března 2015 v 21:13 | Tee
Ano, je to tak. Už je to deset měsíců, co jsem se zamilovala. Opravdu zamilovala. A není to platonická láska, je nádherná, jelikož je opětovaná v neméně stejné míře... Vše, o čem jsem snila, co jsem si představovala o lásce a o pocitech, které by mohla obsahovat, se mi najednou před očima jeví jako téměř neskutečné, ale pravdou je opak - je to až moc skutečné. Moje srdce nestíhá, moje duše chce jít té kráse naproti, ale zároveň se bojí, co bude následovat. Ale ve své podstatě si to skvěle užívá, je šťastná. Vím to, jelikož té lásky je ve mně tolik, že přetéká ve formě slz...

Tato píseň mi připomíná včerejší den plný úžasných momentů, a zároveň shrnuje celých deset měsíců a popisuje moje pocity, i když ty se ve skutečnosti nedají popsat ani v nejmenším...

Pan prasident

14. listopadu 2014 v 13:35 | Tee
Jistě jste už všichni zaregistrovali prezidentův výstup v Českém rozhlase... Nebudu to komentovat svými slovy [jelikož do politiky nefušuji, ani se o to nesnažím], nýbrž písní, kterou v reakci na tuto "událost století" složil Xindl X - aneb geniální song s pravdivým textem, nad kterým se sice pousmějeme, ale v duchu se uvnitř bouříme a vřeme jako vulkán pár vteřin před výbuchem. Alespoň tak to mám a vnímám já...


PS: Už se těším, jak dopadne v pondělí ta demonstrace... nejradši bych šla protestovat s nimi.

Mám dny

3. listopadu 2014 v 22:44 | Tee
Tato píseň jako kdyby mi mluvila přímo z duše. Opravdu jsou v mém životě takové dny, které se podobají pohybům houpačky, což se vyznačuje prudkým a rychlým střídáním nálad a výkyvům mé pracovní a jiné tvůrčí výkonnosti a činnosti. Což vede k velmi rozporuplným stavům a situacím, ba dokonce i ke střídání názorů a podobně... Věřte mi, velmi těžko se mi s tímto žije, ale bojuji s tím a peru se sama se sebou (nebo spíš se perou moje osobnosti). A věřím, že jednou ten boj vyhraje ta lepší - pozitivnější a sebevědomější!

Because I'm Happy!

6. října 2014 v 18:25 | Tee
Miluji tuhle píseň a její videoklip...

Mám na ni mimo jiné i krásnou vzpomínku z dnešního odpoledne.

Ten pocit, když jste moc šťastní díky přítomnosti jediné osoby.

Cítíte, že máte všechno. A to všechno pak odejde a vám zbydou vzpomínky a těšení.

[Nedivte se, můj život a celý svět je jako na houpačce... prudké střídání špatného a dobrého.]


[Ten život je někdy tak zatraceně křehký a snadno rozbitý, ale těžko se to slepuje dohromady...
/poznámka mimo/]

 
 

Reklama