Vítejte na blogu jedné rozpolcené osobnosti.
Jste-li tu poprvé, přečtěte si první článek. Pro lepší orientaci použijte mapu.
Chcete-li, zapište se na seznam blogů, kam ráda zavítám.
Nechť je vám tu dobře. Vaše Tee ...

Všemožník inspirací

Bohatství

30. července 2015 v 20:15 | Tee
Ráda bych se s vámi podělila o myšlenku, kterou jsem se snažila vnést do filozofické eseje [nebo spíše úvahy, jelikož text nemá formu eseje - to však nebylo podmínkou, důležitá byla právě ta myšlenka]. Říkala jsem si - všichni píší o lásce, o přátelství, o štěstí a podobných tématech, co to však zahrnout do jednoho? Napadlo mě téma bohatství - celkem aktuální a nadčasové téma, jelikož lze použít na každou dobu a do každé společnosti. Svůj názor a pohled na tuto problematiku bych chtěla "předvést" na následujícím textu [který zdaleka není celý, jelikož je zestručněný a jsou v něm zachyceny jen ty nejdůležitjší body - určitě toto téma ještě rozvedu].

"Duševní dokonalost nepochází z bohatství, nýbrž z duševní dokonalosti pochází bohatství a všechny statky v životě soukromém i veřejném." [Sokrates]

Co to znamená bohatství?

S významem slova bohatství si většina lidí nejspíš spojuje blahobyt, dostatek nebo nadbytek peněz a všech prostředků, které jsou potřeba k životu, čili hmotný majetek. Já však na tento pojem nahlížím z poněkud širší perspektivy.

Parfém: příběh vraha

8. července 2015 v 14:00 | Tee
Tato kniha se mi zapsala hluboko do duše, psala jsem o ni svou maturitní práci (- srovnání knihy a filmu) a píšu o ní celkem často [známka mé posedlosti]. Doporučuji ji všem přátelům a známým, abych se o ní mohla s nimi bavit a diskutovat o myšlenkách jasných i skrytých. Nechci vám tady něco nutit, chci pouze inspirovat a šířit toto skvělé dílo dál, rozvíjet jeho ideje, analyzovat a přidat vlastní poznatky. Nejlépe se však o tom mohu bavit s lidmi, kteří na věc mají podobný názor, nemusí se mnou ve všem souhlasit, ale měli by respektovat mé pocity a nevyvracet mi je, obohatit mě o ty své. Proto bych vám chtěla trochu nastínit svůj pohled na knihu a dát vám tak možnost nahlédnout do problematiky mýma očima. Snad se mi to aspoň trochu povede v následující recenzi. :)

Téma: Moje kultovní kniha (recenze na knihu, se kterou se mohu ztotožnit)

Parfém, který zapůsobil na všechny smysly, obzvláště na ty skryté


Kniha, na kterou tu nyní budu pět chválu a vyzdvihovat ji v mnoha ohledech, se teprve nedávno stala téměř mou posedlostí. Nalezla jsem v ní totiž myšlenky, se kterými se mohu ztotožnit. Ačkoliv hlavní postavou je antihrdina, tedy člověk s vlastnostmi opačnými, než mívají běžní hrdinové, přesto na mě působí zvláštním kouzlem, které hluboce zasáhlo mou duši a mé city.

ArtVox a jejich umění

28. června 2015 v 22:39 | Tee
Ráda bych vám představila kapelu, kterou jsem objevila díky spolužákovi ze střední...


Kapela se jmenuje ArtVox. Tato skupina čtyř mladých a velmi talentovaných mužů pochází z Prahy a hraje ve stylu rock-pop, který je v jejich podání velmi nápaditý a originální - zkrátka zaujme všemi směry nejen poslechově. Používají pouze kytaru, baskytaru a bicí, někdy klávesy, hlavní zpěv dobarvují doprovodným zpěvem (v němž hostují mladé zpěvačky). Texty svých písní tvoří v anglickém jazyce, aby tak snad nerušily skvěle upravené doprovody k nim. Název skupiny členové nezapřou - jejich hudba je opravdu uměním! Ve zpěvu jsou stejně kreativní jako v tvorbě doprovodu - využívají např. rap pro zdůraznění. ... Nejsem žádný hudební kritik, ani se nevyznám v muzikantském řemesle, proto obdivuju cokoliv, co je nad mé umění. :)


Akce snů, kterou jsem potřebovala

27. dubna 2015 v 22:30 | Tee

"Všechno, co potřebuješ, k tobě přijde ve správný čas."

Ano, to se mi opravdu potvrdilo. A ne jednou. Naposledy v sobotu 25. dubna...

Literární esej

17. dubna 2015 v 20:20 | Tee
Loni jsme na Literárním semináři dostali za úkol napsat krátkou esej na nějaké téma týkající se literatury [dostali jsme papír s několika tématy, ze kterých jsme vybírali]. Každé téma mělo v názvu otázku, a esej tak měla na danou otázku následně odpovědět. Jelikož jsem v té době "ulítávala" na knize Alchymista [o níž jsem psala i dlouhý referát], nemohla jsem psát o ničem jiném [z důvodu mé posedlosti - když mě něco hodně zaujme, básním o tom ještě dlouho]. A tak se stalo, že jsem "spatlala" text o této knize a názoru na ni. Snad se bude aspoň trochu líbit. Pokud ne, tak se (ne)omlouvám.

Téma: Které dílo současné české či světové literatury budou číst lidé i za padesát nebo sto let a proč?

Krása fantazie

15. září 2014 v 20:00 | Tee
Každý potřebuje nějakým způsobem na chvíli uniknout z reality, do svých světů, ať jsou jakékoli. Fantazie je tím nejlepším řešením [srovnejme to například s fyzickou bolestí, drogami, alkoholem aj.]. Kdybychom nebyli schopni vymýšlet si jiné světy, nemohli bychom tvořit žádné umění, neměli bychom sny a představy, které nás posunují někam vpřed.

Ale to vy jistě všechno víte. Snad každý nějakým způsobem utíká, někdo pomocí hudby (poslechem, zpěvem, hraním, skládáním), jiný psaním povídek a básní, další hledá jinou realitu za hledáčkem fotoaparátu, někdo maluje, nebo tvoří něco jiného. A někomu se stačí podívat na film nebo přečíst knihu a splynout s některou z postav...

Neříkám, že lidé pomocí bolesti, drog nebo alkoholu nemůžou tvořit něco krásného (nebo děsivého), ale v tomto případě už mozek pracuje s jinými látkami, které jsou tělu nepřirozené, tudíž to v tu chvíli nejsme my (vyjma bolesti, tam pracuje něco jiného...). Je pravda, že spoustu skvělých a slavných umělechých děl, ať už jsou jakéhokoli druhu, vzniklo právě díky působením takovýchto látek a podnětů. Takže nelze s určitostí říct, co je vlastně dobré - zda je smyslem umění až výsledné dílo nebo cesta a způsob k jeho zhotovení a stav umělce v průběhu jeho tvoření... Toť otázka k debatě: jaký názor máte vy?

Vybrala jsem zde pár umělců, kteří mě inspirují svou tvorbou, a u kterých obdivuji jejich techniku a fantazii. Určitě některé z nich také znáte, nebo aspoň jejich díla. Obrazy níže jsou převážně abstraktní nebo expresionistické, to znamená, že autoři do nich vložili co nejvíce fantazie a netvořili realisticky na základě nějaké vizuální zkušenosti, ale pouze ze své vlastní představivosti. A to je na nich právě tak obdivuhodné.

Zkrátka abstraktní tvorba mě nikdy nepřestane udivovat a inspirovat. Snad i proto se mi nejlíp tvoří, ruka pracuje společně s vnitřním světem člověka, tedy i s emocemi a pocity. A každý člověk v dílech takto vzniklých může vidět úplně něco jiného. Pak nastává otázka "co tím chtěl malíř říci", stejně jako básník ve svých verších (ale to bychom zabíhali do jiného druhu umění, o tom až jindy..).
 
 

Reklama