Vítejte na blogu jedné rozpolcené osobnosti.
Jste-li tu poprvé, přečtěte si první článek. Pro lepší orientaci použijte mapu.
Chcete-li, zapište se na seznam blogů, kam ráda zavítám.
Nechť je vám tu dobře. Vaše Tee ...

"Zbytečná" slova

Potřebuji radu...

19. srpna 2015 v 22:15 | Tee
Potřebuji radu
jak nemyslet,
jen vědět
jak ztišit svět,
musím jej ztlumit,
vypnout,
zhasnout světla,
žádná myšlenka
aby nekvetla.

Nic nevnímat
jen na chvíli
udělat něco,
o čem jsme snili.

Hlasy mluví dál,
nápady zpívají,
chvíli pokoj
duši mé nedají.

...
Díky hudbo,
dám si tě k čaji
potají,
stejně však
slova tvá se motají.

[Rychlobáseň - ano, opět. Složena během poslechu jednoho nádherného coveru.]
[Tento stav teď - bohužel - zažívám často, zrovna v tu nejméně vhodnou dobu.]

fotografie (c) by Tee

Tee

Ve své kůži

7. srpna 2015 v 10:20 | Tee
Občas každý jsme trochu mimo, naše myšlenky se zblázní, naše cítění se poněkud zjemní - jsme přecitlivělí. Ovšem někdo pouze dočasně - ovlivní jej proud emocí, které potřebují ven, jiný je zase obratně skrývá a tím si škodí. Nejhorší to však mají lidé, kteří jsou citliví stále, zkrátka to mají v povaze. A co taková citlivost se člověkem dovede? Dovedou emoce a myšlenky ovládnout člověka natolik, že se nedokáže kontrolovat? Do jisté míry ano, bohužel. Ale každý člověk má od přírody naštěstí jednu šikovnou vlastnost - pud sebezáchovy. Ten nám brání udělat cokoliv, co by nám ublížilo, ať už fyzicky, nebo psychicky. Každý má však jeho hranici nastavenou jinak.

Jak to probíhá u mě? O tom chci právě mluvit. Mé hranice, co se týče fyzického ubližování, jsou relativně v pořádku, nedokázala bych na sebe sáhnout. Ale co se týče ubližování psychického, už jsem skeptičtější. Naštěstí tu jsou prostředky, díky kterým je možné psychické stavy, pocity a emoce ventilovat. Umění - hudba, zpěv, klavír, malování/kreslení, tvoření, poezie, texty, literatura, filmy,... A co taková fyzická aktivita? Ta na mě bohužel tolik nepůsobí, jedině, že bych hrála na bicí, kde bych zároveň využila právě to umění - hudbu. Běhat potřebuji hlavně kvůli kondici, správnému dýchání a přirozenému pohybu. Umění je to, co mě drží, co potřebuji ve svém životě každý den bez výjimky. Jinak ztrácím zájem o vše ostatní, jsem bez nálady, energie a trápím se...

"Vzbuď se!"

12. července 2015 v 12:05 | Tee
"Vzbuď se, slyšíš? Nesni už. To, co se ti odehrává v hlavě, jsou pouze růžové obláčky tvých sladkých představ a tužeb. Realita je jiná, svět je jiný, ty jsi jiná. Rozumíš? Je samozřejmé, že zažíváš něco nového, jiného, krásného. Všechno je jednou poprvé. Ale nic netrvá věčně. Obzvlášť ne to první. Musíš pochopit, že potřebuješ víc, jsi někde jinde, máš větší ambice. To není žádné znehodnocování, to je pouze posun kupředu, pohyb, který tě motivuje k dalšímu pohybu. Změna je život. Tyhle fráze jsou otřepané, ale jeví se jako realita. Díky nim si člověk uvědomí, co potřebuje. Odpoutat se od zvyku a přejít k fázi zážitku, dobrodružství, cesty. "Já mám, Marie, rád, když má moje bytí spád." - Přesně tak, Tomáši. Mluvíš mi z duše. Jdi a udělej to, po čem toužíš. Just do it! Neobviňuj se za své myšlenky, za svá přání a za cokoliv, co uděláš pro své dobro. Vždyť to je to nejtěžší, co člověk musí dokázat..."

Útržky života

2. května 2015 v 11:11 | Tee

Hlavu v mracích mít,

nikdy nesko(n)čit.

Mít hlavu v mracích,

to není žádný hřích;

neslyšet ani vlastní smích,

na patě se otočit…

...své sny zřít.

Bez tebe /proud myšlenek/

1. dubna 2015 v 23:22 | Tee
Proč,
když jsem bez tebe,
jsem celá bez sebe,
blázním a šílím,
do srdce střílím
náboje samoty
- pryč z téhle prázdnoty
chci se zas dostat,
jsem všeho prosta
a nevnímám okolí,
chvíli mě nebolí
hlava ani srdce,
snáším to trpce,
hořkosladce...

[Shrnuté pocity, které mívám často, když jsem sama v noci a přemýšlím...]
[Pozn.: Napsáno během 5 minut, volné asociace a proud myšlenek - rýmů.]

fotografie (c) by Tee

Tee

Touha

29. října 2014 v 18:55 | Tee
Chtěla bych teď ležet ve tvém objetí,
snad má touha až k nebesům doletí.

Cítit se v bezpečí velkých paží tvých,
jen tak ležet s tebou není žádný hřích.

Chtěla bych teď býti ve tvém náručí,
dálka mi ho však jen stěží zaručí.

Cítit to upřímné srdce tvé tlouci,
nemít ten proklatý čas ve své moci.

Chtěla bych slyšet tvůj tep a klidný dech,
jen unášet se tajemnou touhou nech.

Cítit tvou vůni a teplo tvé kůže,
vědět, že nesním, a že se to může.

Chtěla bych vidět tvůj kouzelný úsměv,
při kterém ztratí se veškerý můj hněv.

To vše by pro mě bylo téměř dost,
přála bych si pouze tvou přítomnost.

[Blesková inspirace během jedné konverzace...]

fotografie (c) by Tee

Tee

Čokoládě

27. října 2014 v 13:00 | Tee

Čokoládo sladká,
otevíráš vrátka
buňkám chuťovým,
- já to dobře vím,
když tě okusím,
víckrát už nemusím
mít myšlenky černé,
duši mé věrné
- opustí mou mysl,
ty dáš jiným smysl...

...
Šálek jsem už dopila,
má inspirace zmizela...


[Krátká básnička inspirovaná mou ranní prázdninovou snídaní.]

fotografie (c) by Tee

Tee

Propadání

3. října 2014 v 23:59 | Tee

Utíkám sama před sebou,
nebo snad před světem?
Zřejmě tam někde uvnitř
jsem stále ještě dítětem.


Opravdu jsem tolik jiná?
Nevím už, co myslet si mám,
nejsem na nic dost silná,
identitu svou radši skrývám.


Propadám se do své mysli
stále hlouběji, níže a níže,
mám pocit, že na dno dorazím,
tomu však nejsem blíže...


[Poněkud depresivní báseň, ale vyjadřuje mé chaotické pocity ze světa...]

Tee

Motivační /proud myšlenek/

26. září 2014 v 9:25 | Tee
Učím se žít
bez pomoci druhých,
učím se bdít,
vím, že snít není hřích.

Učím se snít,
své sny si budovat
učím se bdít,
smát se a pracovat.
Učím se žít,
učím se milovat...

Učím se odpouštět,
učím se pomáhat,
učím se
neváhat...

[Taková krátká rychlá báseň k zamyšlení...]

Pocity

19. září 2014 v 23:00 | Tee
Moje duše tu uvězněna křičí
v tomto těle silou sevřeném,
smutek už svými řetězy řinčí
jak rohatý v pekle hlubokém.

Můj vnitřní hlas je zmatený,
už neví, co radit má mi,
chce odvalit všechny kameny
a všechny přebytečné krámy.

Má vnitřní síla ochabuje,
když nemá z čeho už čerpat,
kletbu na mou duši uvaluje
chtěla by se z ní vyrvat -
vymanit se z pevného sevření,
z pout hluboké propasti mysli,
obrátit všechno naruby tak,
až by studny smutků vyschly.

[PS: Zrovna začala nádherná bouřka...]

Tee

Kdo jsi? /Vyznání/

18. září 2014 v 19:30 | Tee
Kdo jsi, žes přišel tak najednou,
kdo jsi, že teď skláníš se nade mnou
s výrazem dychtícím po lásce,
mně však jde těžko jen nebát se
toho, co jsem vždy si tak přála,
- teď bych se toho možná i vzdala...

Kdo jsi, žes ovládl šedou mou mysl,
kdo jsi, žes dal mému životu smysl
- milovat a být milována, štěstí,
cestami života nechat se vésti;
klopýtneme-li, spadneme dolů oba,
- to nezavinila však jen tato doba...
Kdo jsi, že dáváš mi znamení snít,
kdo jsi, že mě učíš své sny žít,
nepohřbívat je, leč učit je růst,
vidět je sílit a kvést už z mých úst,
zalévat je, vdechnout jim kouzlo,
chytit ho pevně, aby nesklouzlo...

Kdo jsi, že vyřkl jsi formuli lásky
už po tolikáté a bez nadsázky,
já však mám stále trochu strach,
že mohla by se změnit v prach,
leč Ty mě vždy přesvědčíš o opaku
a vtáhneš mě do jedoucího vlaku...

...
Kdo tedy jsi?

Snad zázrak, štěstí, sen...
Jsi mé přání dlouhodobé,
do Srdce Světa zašeptané,
proto musím Tě chránit,
držet pevně, nepustit,
nenechat nic zlého dopustit,
připoutat Tě k sobě na silnou nit,
nechat Tě nadechnout jen
a zase Tě pro sebe mít...


[PS: Vím, je to klišé, rýmy nejsou perfektní, ale lépe to nešlo, vyšla jsem ze cviku - a to se nevymlouvám...]

Tee

 
 

Reklama